Blízkost moravských nemocnic láká již řadu let za prací sousedy ze Slovenska. Desítky jich pracují třeba v nemocnici v Břeclavi. „Českých lékařů je samozřejmě u nás vyšší počet než Slováků. Na druhou stranu zázemí vytváříme slovenským lékařům velmi pěkné. Řada z nich už navíc na Břeclavsku bydlí,“ uvedl ředitel břeclavské nemocnice Jiří Jurník.

Ze sto osmadvaceti lékařů mají v Břeclavi pětapadesát Slováků. „Finanční ohodnocení bylo u nás před lety výrazně lepší, než na Slovensku, ale postupem času u sousedů navyšovali platy,“ přiblížil Jurník.

V nemocnici v Kyjově pracuje kromě sedmadvaceti lékařů ze Slovenska také lékař původem z Angoly, jeden z Eritreje, ale také Rus a Iránec. „Lékaři z ciziny nás většinou s dotazem na pracovní zařazení oslovují sami. My je občas, v případě akutní potřeby, lákáme prostřednictvím inzerátů. To se ale týká pouze lékařů ze Slovenska,“ naznačil mluvčí Nemocnice Kyjov Filip Zdražil s tím, že nemocnice má nyní plný stav.

Podle sociologa Pavla Kovaříka je pracovní migrace přirozený jev. „V rámci evropského prostoru je to zcela běžné. Pokud přichází i lidé ze vzdálenějších zemí, což vyžaduje trh práce, není to také nic nezvyklého,“ konstatoval Kovařík.

Podle informací Deníku se však občas proticizinecká nálada ve společnosti přenáší i do práce lékařů. Pacienti se k nim chovají odtažitě nebo jim v krajním případě nadávají. Takoví doktoři přitom tady léta bydlí, mají trvalý pobyt na území a lidem ze svého okolí pomáhají.

Zcela výjimečný je pak případ agrese vůči lékaři-cizinci. Za více než sedmdesát let historie například Nemocnice Kyjov eviduje jediný případ napadení lékaře tmavé pleti. „V roce 2001 našeho chirurga původem z Angoly fyzicky napadl a zranil jednadvacetiletý mladík,“ připomněl Zdražil.

Běžný pacient národnost lékaře ani nevnímá. „Je mi jedno, jestli je doktor Čech nebo z Angoly. Hlavní je, že umí svoji práci,“ řekl důchodce Jaroslav Švarc.