V malé obci u Želetavy, kde žije 170 lidí, hořelo letos již počtvrté.


Zemědělec Karel Chvátal traktorem shrnuje hořící zbytky spáleného sena. Desítky čerstvě přivezených balíků ještě ani nestačil navršit do stohu, a už o ně přišel. „Je to špatné,“ hlesne a v očích se mu zalesknou slzy. Snad od štiplavého kouře, možná ze vzteku a zoufalství.


„Dělal jsem zbytečnou práci, měl jsem seno raději nechat zmoknout,“ zamručí unaveným hlasem.


Slovo, které by se v Šašovicích v těchto dnech dalo skloňovat ve všech pádech, zní: Strach. Nejdříve hořelo v nedalekém lese, v polovině června vzplála stodola, v neděli další. A v úterý hořelo seno u stavení.


„Když už hoří přímo u chalup, je to zlé,“ říká Chvátal.


Místní lidé se bojí, kdo přijde na řadu příště. „Podívejte, tahle ulice hořela už celá,“ ukazuje rukou žena středního věku. „Máme strach odejít z domu, nevíme, co se může stát,“ dodává.


Napjatá atmosféra v obci vyvolává emoce. Při hašení posledního ohně padlo dokonce pár ran a zazněla ostrá slova. Kdo ale zapaluje, nikdo neví. „Myslet si o někom můžete cokoli. Ukázat na někoho prstem je ale těžší,“ míní jeden z těch, kdo řádění neznámého pyromana pocítil na vlastní kůži.


Je středa a slunce nad Šašovicemi se pomalu kloní k západu. Místní ještě netuší, že už za pár hodin sirény hasičských vozů a plameny rozříznou tmu nanovo. O půl jedenácté v noci vzplála další stodola. Tentokrát shořela celá. Škoda je rovný milion korun.

Související informace a fotogalerii najdete zde.