Jak si usmyslel, tak učinil. Z chovné stanice v Rakousku získal pár pštrosů modrokrkých, původem z africké Namibie.


„Začátky byly složité. Ptáci pocházeli z farmy, kde běhali po obrovské louce. Tenhle komfort jsem jim nemohl nabídnout a oni zase nehodlali měnit své zvyky. Byli agresivní a navzájem se nesnášeli. Po dvou letech jsem začínal opět od nuly s novým párem. Tentokrát to vyšlo a zvířata se dobře adaptovala,“ popsal nelehký start svého netradičního podnikání syrovický chovatel.


Chov pštrosů nehnal do extrému, nemá na to doma ani podmínky. Pořídil si dvě takzvané triády, tedy dva kohouty a ke každému po dvou slepicích. Ty jsou schopné při dobrém, spíše suchém počasí v sezoně, která trvá od dubna do srpna, snést až šedesát vajec, pokud jsou jim odebírána.


„Bohužel letos je moc mokro, neustále prší a to pštrosům nedělá vůbec dobře. Jsou jako mnohá jiná zvířata náchylní k nemocem a zraněním. Pokud se slepice zraní, přestává automaticky snášet vejce, zadrží je v sobě a soustředí se nejprve na uzdravování. Kuřata přicházejí na svět v líhni, kde je udržovaná konstantní teplota a nízká vlhkost. Snad bude příští rok líp, na svůj chov jsem nezanevřel,“ podotkl Nejedlík.


Zranění jsou asi největší riziko tohoto typu chovatelství. Pštrosi se živí rostlinnou potravou, zrním, trávou, ke trávení potřebují drobné oblázky.

Pštrosáčata se líhnou po jednačtyřiceti dnech z vajec, která mají na výšku okolo dvaceti centimetrů. Pštrosy Miloslav Nejedlík prodává stálému odběrateli živé, roční.


Občas se stane, že si někdo objedná pštrosí vejce. Například nedávno jej oslovili z vinařství Sádek. „Máme tu pořádat maďarskou svatbu, jako jeden z chodů si ta rodina žádá specialitu z pštrosího vejce,“ prozradil spolumajitel hotelu na Sádku Lubomír Lampíř.


Z většího pštrosího vejce se dobře nají až deset lidí, chutná jako jemnější slepičí vejce. Z vyfouknutých vajec jsou nádherné velikonoční kraslice, ze skořápek se zase dají dělat šperky.


Pštrosí maso je červené, lehce stravitelné, jeho chuť je na rozmezí jemné hovězí svíčkové a zvěřiny, ale struktura je křehčí. Má vysoký obsah bílkovin, naopak minimální podíl cholesterolu a tuku. Pokud už z něj nějaká hospodyňka vyškvaří tuk, chutná jako husí sádlo. Ze pštrosího masa se dají dělat steaky, pečeně, uzeniny, chutná jsou játra, dobré je na polévku. Kilogram masa lze koupit za 300 korun, kilo klobásek stojí okolo 400 korun a jedno vejce lze pořídit od 200 korun.


Obří ptáci budí náležitý respekt. „Spíš než klovnutí je u nich nebezpečný kopanec. Pštros kope dopředu a je to bolestivé. Zobákem občas obírají manželce náušnice, mně jednou jeden z nich úplně svlékl vestu,“ popsal chování zvířat Nejedlík.


V předminulém století, kdy houfně vznikaly farmy v Africe a pštros začal žít v zajetí, šlo na odbyt především jeho mimořádně kvalitní peří. Uplatnilo se v módním průmyslu. Ceněná je pštrosí kůže, která je kvalitou srovnatelná se sloní či krokodýlí, tu dokonce předčí co do propustnosti vody. Dělají se z ní třeba luxusní kabelky.


Pštros je při výšce až 2,5 metru a dospělé váze přes metrák největší žijící pták. Nelétá, zato je na kratší vzdálenost schopen běžet rychlostí až sedmdesát kilometrů v hodině. Může se dožít až osmdesáti let.


V tuzemsku v posledních letech roste počet pštrosích farem, nejvíc je jich v Ústeckém a Jihomoravském kraji. V Česku je okolo sto devadesáti chovů. Na Vysočině jsou například ještě v Olší na Jihlavsku nebo v Ujčově na Žďársku. „Na Třebíčsku, pokud vím, je snad jen jediný další chovatel pštrosů, a to u Vladislavi,“ uzavřel chovatel Miloslav Nejedlík z Nových Syrovic.