Na seznamu přihlášených pilotů jste jediná žena. Jev obvyklý?

V Česku létá, co já vím, jen pět pilotek. No, zatím jsem asi jediná, kdo má odvahu účastnit se závodů a nějakým způsobem konkurovat chlapům. Tak uvidím. Je tu obrovská konkurence, jako nováček na přední pozice vůbec nepomýšlím. Budu spokojená, když neskončím poslední.

Proč ženy nelétají?

O nějaké fyzické kondici to není, samotný let je spíše o hlavě… Potřebuji k sobě minimálně dva lidi, již by mi pomohli dostat balon do vzduchu. Sama bych to nezvládla. Mám tu co-pilotku, ta je se mnou v baloně, a dále řidiče a navigátora. Co-pilotku jsem zvolila proto, že příští rok bych se chtěla zúčastnit mistrovství Evropy žen. Tam jsou povoleny v koši jen dámy, takže společně létáme na zkoušku.

Jak dlouho se balonovému létání věnujete?

Skoro deset let, ovšem pilotní průkaz jsem dělala před čtyřmi roky. Přivedl mě k tomu bývalý přítel a s tím současným v tom pokračuji.

Když jste poprvé nastoupila do koše a vznesla se vzhůru, jaké jste měla pocity? Asi strach, adrenalin…

Strach ani moc ne, byl to zážitek. Tyto pocity mívám až nyní, když musím sama rozhodovat, jak co udělám či kde přistanu. Je fakt, že let si kolikrát ani neužiji. Přece jen je rozdíl mezi tím, když člověk balon pilotuje, a tím, když se účastní vyhlídkového letu a nemusí se o nic starat. Jen se kochá podívanou.

Takže děláte i vyhlídkové lety?

Ne, nedosáhla jsem padesáti hodin, které jsou nutné pro komerční lety. Chybí mi tři hodiny, doufám, že bude tento týden příznivé počasí, a že potřebné hranice dosáhnu.

Balon se asi moc řídit nedá, je vůbec možné doletět tam, kam si usmyslíte?

V podstatě se dá řídit pouze výškou. Máme předpověď počasí, takže víme v jaké výšce a jakým směrem vítr fouká a podle toho, zda potřebujeme letět více doprava, či doleva, tak si do té výšky vystoupáme, nebo naklesáme.

Každý balonář má své balonářské jméno. Jaké je to vaše?

Hraběnka Markéta z Louček u Jihlavy, podle místa, kde jsem poprvé přistála. Každý z balonářů je povýšen do šlechtického stavu. Když za ním pak přijde jiný balonář, a zeptá se, odkud je, a on řekne, že z místa, kde bydlí, namísto toho, kde poprvé přistál, tak je to za basu šampaňského. Takže když mají občas balonáři žízeň, obchází kolegy a ptají se.

Létáte raději nad krajinou, či nad městem?

Nad městem, kde jsem žila, které znám. Když se na něj člověk podívá seshora, je to fajn. Nad zastavěnou oblastí se musí létat výš, povolená výška je 300 metrů, nad krajinou 150 metrů nad zemí.

Šlo vám někdy o život?

Ne. Stalo se mi ale několikrát, díky malému vzrůstu a mládí, že hodně lidí, kteří se mnou letěli, mi moc na startu nedůvěřovali. Tak koukali a říkali si, kdy přijde ten pilot. A já říkám: já jsem váš pilot.