Budišovský atlet Petr Svoboda a jihlavský judista Lukáš Krpálek. To jsou jména aktuálních smolařů.

Ve svízelnější situaci se momentálně nachází asi loňský halový mistr Evropy z Paříže. Vleklé potíže s achilovkou se rozhodl řešit radikálně, v úterý absolvoval operaci.

„První den po operaci jsem se cítil jako umrtvený, bolelo to jako čert. Teď už si přendám aspoň nohu, předtím jsem se nemohl hnout,“ ulevil si Svoboda a dodává: „Jsem ale rád, protože by mělo být všechno v pořádku. Pan doktor (českolipský lékař Karel Horel pozn. autora) říkal, že operace nakonec byla snazší, než čekal. Vyčistil mi tíhový váček a šlachu, která byla zčásti přirostlá na úponech. Prý po tomto zákroku bych už měl být v pořádku, takže doufám, že budu patřit k tomu vysokému procentu šťastných.“

Operaci Svoboda prodělal v Turnově, nyní už je však s nechodící sádrou v domácím ošetřování v Budišově. „Jo, doma u maminky. Přítelkyně Jiřina jezdí po závodech a neměla by na mě čas,“ směje se a rychle dodává: „Maminka je ale ráda, moc si mě v poslední době neužila.“

Svoboda by po deseti dnech sádru rád sundal a začal s rehabilitací. Za dalších čtrnáct dní by už mohl vyklusávat. „Prvního března mám v plánu odletět na Kanáry na měsíční přípravu. Ze začátku budu jen chodit v trávě a brouzdat se v laguně. Pak už snad do toho vlítnu naplno.“

Londýn nepočká a toho se Svoboda za žádnou cenu vzdát nechce.

Neveselo je i u jihlavského judisty Lukáše Krpálka. Náročný program z konce minulého roku, který měl pokračovat i v tom novém, si u jednadvacetiletého sportovce vybral velkou daň.

„Všechno začalo na konci roku, když jsem absolvoval soustředění v horách. Záda jsem si zablokoval při běhání na sněhu. Jsem vyšší postavy a mám se zády problémy, to se stává,“ povzdechl si jihlavský judista.

Pevně doufal, že to nebude nic náročného, a na začátku ledna vyrazil do rakouského Mittersillu na tréninkový kemp. „Je to jeden z nějakých sedmi osmi kempů, kam zpravidla jezdí judisté z celého světa. Já jsem tam původně ani nechtěl jet, ale rozmyslel jsem si to.“

I tentokrát se potvrdilo, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. „Rvali jsme se a jeden judista mně záda úplně zlomil. Píchlo mě v nich, ucítil jsem strašnou bolest. Sotva jsem se odplazil ze žíněnky,“ ušklíbne se při nepříjemné vzpomínce.

Nyní musí zvolnit tempo. „Mám problémy s bederní oblastí a na cétéčku lékaři objevili i nějaký nález. Pravidelným cvičením se to prý ale zlepší. Nyní trávím čas hlavně v posilovně a u fyzioterapeuta,“ krčí rameny.

Pokud bude všechno podle plánu, mohl by se dát do pořádku do konce února, kdy je v Praze turnaj Světového poháru. „Snad nevypadnu z první osmičky, abych měl v Londýně v úvodních kolech snazší los,“ doufá jihlavský hromotluk.

Pro oba je Londýn tou nejvyšší metou kariéry.