Šestadvacetiletý borec jej v doprovodu traséra zvládl za 11 hodin 10 minut a 19 sekund. Umístil se tak ve své věkové kategorii na šestém místě. „Musím říct, že to byla fakt štreka. Ještěže jsem neviděl na konec,“ komentoval závod s humorem sobě vlastním Ondřej.

Jaké jsou vaše dojmy pár dnů po závodě?
Bylo to dlouhé (směje se). Sám jsem nevěděl, co to se mnou udělá. Nic tak dlouhého jsem do té doby neabsolvoval, jen maratony. Tenhle závod má plavání a kolo navíc. Dojmy jsou super. Jsem rád, že se zase něco povedlo. Navíc v dobrém čase.

Mluvili jsme spolu před časem o vašem běhání, vím, že běháte s trasérem. Na kole jedete v tandemu?
Ano, dva na jednom kole. Je to horší na koordinaci do kopce, když si chcete v pedálech stoupnout. Chvíli nám trvalo, než jsme se sladili.

Vůbec si neumím představit, jak probíhá plavání s trasérem.
Jako když hodíte slepého a hluchého do vody (směje se). Když jsem šel do vody poprvé, měl jsem za sebou jen pár měsíců tréninku v bazénu. Plavání mi nikdy nešlo, neměl jsem potřebnou techniku. Trenérka mě však plavat naučila, není to o síle, ale o technice.

A jak tedy vypadá spolupráce traséra a vás ve vodě?
Funguje to tak, že trasér plave vedle mne, a když plavu směrem k němu, strčí do mne. Když naopak plavu od něj, přitáhne mne za neoprén. Plavců je ve vodě spousta, mydlí se to tam a někdy nevím, jestli mě chytá za nohu trasér, nebo kdo.

Viniční trať Pod Sádkem.
Peníze nechte doma. Slavnosti a koncerty jsou o víkendu zdarma

Ohledy na vás tedy žádné neberou.
Vůbec. Plavců je tam třeba 700, ve vodě nikdo nepozná, že nevidím. Vezmu si akorát jinou čepičku než ostatní. Aby mě aspoň trasér rozpoznal. Řešením je plavat rychle, aby byl člověk vpředu. Protože pomalí plavci většinou úzká místa ve vodě zašpuntují a tam se to začne mlátit.

Na závodě v Německu jste plavali v řece?
V jezeře, v bývalé pískovně. Plavala se dvě kola, mezi nimi jsme museli vylézt z vody a přeběhnout kus po souši a znovu jít do vody. V tom to bylo horší.

Která ze tří disciplín vám dala nejvíc zabrat?
Běh.

Opravdu?
Sice je to moje oblíbená disciplína, ale v závodě je až na závěr, kdy je člověk vyždímaný. A tím je to náročné. Když jsem plaval, těšil jsem se na kolo. Na kole jsem se zase těšil na běh. Při běhu pak do cíle. Šlo to hůř a hůř. Nebylo mi v jednu chvíli moc dobře.

Kde jste sehnal traséra, který zvládne tak náročný závod?
Kamarádka Jitka Křížová potkala na jednom závodě Marka Peterku, který se jí sám nabídl. Dala mu na mne kontakt a dali jsme se dohromady. On závodí často, dělá také trenéra. Když běžím s ním, nejdu do neznáma. Vím, že se o mne postará.

Splnil jste si další sen. Jaké máte další?
S nimi je to takové makové. Měl jsem sen triatlon na Havaji, kde se plave v moři. Ale tam nás nevylosovali, tak třeba příště. Se startem na extrémním závodu Winter Mann je to také nahnuté. Proto čekám, co čas ukáže. Občas vám život tu a tam přinese nějaké překážky, ale je jen na vás, co uděláte. Můžete před nimi zůstat stát, když nejdou překonat, ale určitě lepší variantou je elegantně je přeskočit. Proto se nevzdávejte a běžte si za svými sny.