Tento originální chlapík se poprvé prosadil v osmdesátých letech v brněnském Ha divadle, které na konci roku 1988 sestavilo společně se slavnějším Provázkem pásmo Rozrazil, divadelní představení, v němž se poprvé od roku 1969 objevil text Václava Havla. Na hraně bolševických zákazů došel Rozrazil až k 17. listopadu 1989. Ten den se hrál v pražském klubu Na Chmelnici, a když se v průběhu představení objevil v šatně zbitý student přicházející rovnou z Národní třídy, přerušil Rychlík společně s dramaturgem Petrem Oslzlým představení, aby seznámili diváky se zprávou, jež se stala počátkem konce komunistického režimu.


V devadesátých letech si Břetislav Rychlík zahrál v několika zajímavých filmech (Vojtěch, řečený sirotek, Dědictví, …ani smrt nebere, Bumerang), sám si napsal a zrežíroval snímek Kamenolom boží, odvysílal řadu rozhlasových pořadů Antikvariát Břetislava Rychlíka a stal se dramaturgem České televize Brno.


Hraní zanechal (škoda: jako hlavní postava filmu …ani smrt nebere byl výborný), začal psát fejetony (píše velmi dobře) a hlavně točit dokumenty (ty dělá ještě lépe). Do Třebíče si přiveze dva. Pro dopolední program se žáky ZŠ Benešova má připraveno svědectví o romském holocaustu Ó, ty černý ptáčku (1997), odpoledne ve skautské klubovně promítne hodinový film Skaut má holá kolena (2005).

Zachycuje situaci, kdy se skupina bývalých skautů z roku 1968 rozhodne, že si po pětatřiceti letech zopakují svůj tábor v údolí řeky Oslavy nedaleko Nesměře. Sám je jedním z nich a snad podle příjmení má přezdívku Rychlonožka. Třebíčáky bude asi nejvíc bavit jejich nadšení, když si na výpravě do Velkého Meziříčí kupují „zonku“, jde v něm ale i o vážnější věci. Mezi etapami táborové hry „Alvarez potřebuje jen statečné a silné“ se spolu baví o tom, jak se kdo z nich choval během dvaceti let normalizace.


Po filmu proběhne beseda k čemukoli z širokého Rychlíkova záběru – včetně milovaného horňáckého folklóru.

MILAN ZEIBERT