Co v knize čtenáři najdou?

Jako historik jsem se snažil přistupovat k tématu velmi věcně. Nečekejte od knihy „pravdu o Babicích". Vždy budou věci, které nemůžeme dokázat. Vzpomínek na Babice je spousta. Otazníků je velké množství. Kniha není žádná dojmologie. Jde o dokazatelnost z hlediska historických materiálů a paměti. Je o to, co může historik vybádat a říct s co největší mírou pravděpodobnosti. Kniha má mimořádnou obrazovou dokumentaci. Je tam přes sto padesát obrázků a archivních dokumentů. Některé jsou prezentované poprvé.

Jaké novinky k případu babických vražd kniha ukazuje?

Poprvé například publikuji balistickou expertizu. Není to žádný velký důkaz, ale dá se podle kombinace vzpomínek, výslechů a této analýzy již vyvozovat, kdo měl při babické vraždě ve škole i následné střelbě v bolíkovickém poli jakou zbraň a kdo střílel.

Něco dalšího?

Co se příliš nevědělo, že 2. července se střílí ve škole a 10. července v Praze Gottwald, Slánský, Zápotocký a Viliam Široký sedí nad návrhem trestu smrti. Ještě před soudem. U osmi lidí schválí trest smrti týden po babické vraždě. O to absurdnější je, když Marie Bulová přijde žádat o milost pro svého syna k prezidentovi, tedy k člověku, který ještě před soudem rozhodl, že bude popraven.

Narazil jste při bádání na něco, co vás překvapilo?

Největší překvapení bylo právě v kanceláři prezidenta republiky, kde bylo vidět, jak fungoval mechanismus žádosti o milost. Většina lidí z prvního procesu se odvolala. Nejvyšší soud 1. srpna odvolání zamítl. Vidíte, jak úřední papír jde 2. srpna ze soudu do prezidentské kanceláře. Tam bylo připsáno „Pan prezident milosti neudělí." Ještě ten den odpoledne jej odvezou do Jihlavy. V osm hodin večer začnou otevírat cely a nechávají si podepsat od lidí protokol, že je oběsí. Během 24 hodin. Rychlost té mašinérie mě překvapila. A byť to zní divně, tak jsem se v rámci tohoto šíleného případu i zasmál.

O co šlo?

Existuje záznam, kde bezpečnost kritizuje část sborů, která měla hlídat Plichtu a Malého. Budu citovat volně: „Organizace byla špatná, část příslušníků SNB se vzdálila hlavnímu proudu a sbírala houby. Jedna odloučená jednotka dokonce honila veverku." To bych v přísných materiálech Státní bezpečnosti nečekal.

Řadu lidí zajímá, zda mohl Ladislav Malý střelbu v bolíkovickém poli přežít.

Mám výpovědi lidí, že ho později viděli. Nemám ale jediný doklad, že by Ladislav Malý střelbu v bolíkovickém poli přežil. Mám pitevní protokol i více fotografií, než je v této knize. Já jsem osobně přesvědčen, že v tom poli zahynul, protože nemám důkazy, které bych s tím srovnal.

Jak jste se k tématu Babic dostal?

Skrze svoji rodinu. Část z ní byla v babickém případu odsouzena. Pradědeček v prvním procesu na dvacet let a prastrýc na jednadvacet let v druhém procesu.

Plánujete se Babicím věnovat dál?

Touto knihou nejsou Babice rozhodně ukončeny. Souběžně jsem začal pracovat na rukopisu další knihy, která má pracovní název Babické ženy. Babický případ není pouze o soudu, estébácích, ale i o osudech žen.