Hudební kariéru odstartovala Eva Emingerová v Dixielandu svého otce v roce 1990. Jejího talentu si všiml známý hudebník Ferdinand Havlík a nabídl jí spolupráci nejen v divadle Semafor, ale i na společných deskách. Za tu dobu, co se Eva Emingerová v hudební branži pohybuje, jich vydala celkem patnáct. Její zpěv znají příznivci jazzu a swingu nejen u nás, ale i v zahraničí. V souvislosti s dubnovým vystoupením položil Deník Evě Emingerové několik otázek.


Jak jste se vlastně dostala ke zpívání?


Můj táta byl muzikant a jazz hrál, a tak jsem v tom vlastně vyrůstala. Jako malá jsem chodila do hudebky na klavír a pak jsem se jako samouk naučila hrát na kytaru. Zpívat jsem začala v kapele otce až po skončení sportovní dráhy.


Vy jste byla, dalo by se říct, profesionální volejbalistkou, dokonce československou reprezentantkou. Jak se ze špičkové sportovkyně stane zpěvačka?

Právě díky tátovi a hudebnímu prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, to bylo tak nějak přirozené.


Začít kariéru s Ferdinandem Havlíkem muselo být na jednu stranu báječné, na druhou zavazující. Jak vlastně tato spolupráce vznikla?


Ferdinand Havlík mě viděl v nějakém televizním pořadu a oslovil mě, a tak nějak začala naše spolupráce. Určitě to byl na začátek mé kariéry ten nejlepší impuls. Ukázal mi, že ta cesta, kterou jsem se vydala, byla správná.


Jazz je tak trochu interaktivní hudba. Nutí posluchače spolupracovat a je nekonečně variabilní. Není vám trochu líto, že je na pozadí zájmu posluchačů?


Určitě je, proto se snažím vymýšlet a realizovat stále nové projekty, tak abych k této báječné muzice přivedla i mladší generace. Na vině jsou i tak trochu média, která tomuto druhu hudby příliš prostoru nedávají, a to je škoda.


Je to v tomto ohledu jiné u nás a ve světě?


Všude v zahraničí jsou lidé zvyklí chodit často na jazzové, a potažmo i swingové koncerty. Tam tenhle druh hudby na ústupu rozhodně není.


Vystupovala jste někdy v Třebíči?

Abych se přiznala myslím, že ne, ale už teď se těším.

Doprovodná kapela Quintet se třebíčskému publiku představí ve složení Vladimír Strnad – piano, Jan Štolba – saxofon, Jan Greifoner – kontrabas, Branko Křižek – bicí. Koncert v Národním domě začíná ve středu 7. dubna v 19 hodin. Volné vstupenky jsou k dostání u pokladny Národního domu nebo v Informačním centru Malovaný dům, obé na Karlově náměstí, vstupné činí 160 korun.