Jak jste přišli na myšlenku udělat přehlídku komorních divadelních her?

Zhruba před deseti lety jsme si všimli, že na pražských a brněnských divadelních scénách vznikají nadmíru zajímavé komorní hry pro dva až čtyři herce. To nás přivedlo na myšlenku uspořádat v Třebíči divadelní festival. A tak v roce 2003 přišla na svět přehlídka komorních divadelních inscenací v podání profesionálních divadel pod vypovídajícím názvem Festival divadla 2–3–4 herců.

Záměrem festivalu bylo představit milovníkům divadelního žánru to nejlepší, co v té době česká divadelní scéna nabízela a zároveň tak obohatit kulturní dění v našem městě.

Předpokládali jste, že se tato forma divadla v Třebíči ujme?

V té době jsme si to ani nedokázali představit, jak se bude festival v dalších letech vyvíjet. Ale když se nám do prvního ročníku podařilo získat taková představení, jakým byla Audience Václava Havla v podání Jana Potměšila a Tomáše Kargera z Divadelního spolku Kašpar, dvě představení z Divadla Ungelt s Chantal Poullain, Jiřím Schmitzerem, Zuzanou Bydžovskou, Miroslavem Etzlerem a další stejně kvalitní inscenace předních pražských scén, věřili jsme, že by mezi třebíčským i mimo třebíčským publikem mohl být o novou aktivitu kulturního střediska zájem.

Jaký byl vlastně ten první ročník?

Úžasný. Festival zaznamenal ohromný ohlas u publika a představení Divadla pod Palmovkou Edith a Marlene, jsme v následujících letech opakovali ještě několikrát, i když bylo na festivalu uváděno pouze jako host. Ze začátku jsme přehlídku soustředili do jednoho týdne, někteří diváci si brali týden dovolené, aby mohli navštívit všechna představení. I z jejich podnětu došlo k tomu, že jsme představení postupně rozčlenili do několika týdnů jako je tomu nyní.

Patronem festivalu je herec Miroslav Donutil. Proč právě on?

Těch důvodů je víc. Miroslav Donutil je vynikající herec a zároveň třebíčský rodák a k místu svého narození se vždy hrdě hlásí. Zároveň jeho jméno dodává festivalu váhu. I díky němu získal festival na důležitosti.