Po krátkých studiích nejprve v Jugoslávii, pak v Rumunsku, Maďarsku a na Slovensku se nakonec dostal do Prahy, kde nastoupil na Ukrajinskou akademii k profesoru Ivanovi Kulcovi. Později přestoupil na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem profesora Otakara Nejedlého. S ním také procestoval celou jižní Evropu.

Brzy svým uměním zaujal a obdržel několik výročních cen akademie. Jeho obrazy se často objevovaly v tisku a několik jich zakoupily i oficiální instituce, jako např. ministerstvo škol nebo některé galerie. Do Třebíče se Plekanec přestěhoval již jako zralý umělec v roce 1940, po krátkém pobytu v Jemnici. Bydlel v Hartvíkovickém, či jak se říkalo v Hartickém mlýně, ale v Třebíči si držel malý atelier.

Prošel nejen Třebíč, ale i Pojihlaví a Pooslaví, které důvěrně poznal. Vytvořil zde řadu pozoruhodných obrazů. Dva originály vlastnila i tehdejší Městská spořitelna, dnes Česká spořitelna v Třebíči. Plekancovu fotografii a článek o něm zařadil do publikace Poznejte Moravu majitel reklamní kancelář Antonín Stehlík. V Třebíči se stal Plekancovým žákem tiskař a grafik Čapkovy tiskárny Vladimír Lavický (19231997), který později vyrostl na jednu z nejvýznamnějších kulturních veličin kraje. Převzal od něj názor, že „malíř je básníkem barev“, což oba, učitel i žák, prokázali svým dílem.

V Třebíči prožil válečná léta a zapojil se zde i do odbojové činnosti. V roce 1947 se Plekanec přestěhoval do Starých Splavů u Máchova jezera, kde pobýval jeho profesor z akademie Otakar Nejedlý. Tam se také zapojil do politického života a obnovy pohraničí. Před odchodem věnoval třebíčské komisi pro postavení nových škol obraz v hodnotě 5500 korun. Později byl jmenován čestným občanem města. V roce 1955 se Imrich Plekanec přestěhoval do Varnsdorfu, kde 23. září 1964 zemřel. Vystavoval mimo Československa také Paříži, Berlíně, Sofii aj. Poslední větší výstava v Třebíči se uskutečnila v prosinci 1978, na níž bylo vystaveno na padesát jeho prací.