Je to pro vás velký úspěch?

Dá se to přirovnat k cenám, o kterých veřejnost moc neví, ale cení se hlavně v našem oboru. Protože knihovny v České republice jsou na vysoké úrovni. Pokud se umístíte mezi takovými knihovnami někde nahoře, tak je to opravdu velký úspěch.

Jak hodnocení probíhalo?

Je dvoufázové. Jsme v projektu, který se jmenuje Benchmarkig knihoven. Je to měření výkonu v knihovnách. Je stanoveno asi třicet různých indikátorů, podle kterých se dá měřit výkon v knihovnách. Není to pouze na základě holých čísel, ale porovnává se i, v jakém městě podle velikosti knihovna působí.

A vy jste vyhráli?

My jsme v rámci banchmarkingu obsadili v kategorii 20 až 50 tisíc obyvatel první místo společně s Vyškovem. Například my máme kolem 980 akcí ročně. Když si to člověk přepočítá na pracovní a odečte prázdniny, kdy se toho moc neděje, tak mu vychází skoro pět akcí denně. Na tom má zásluhu také spolupráce se školami. Když se podíváte do kalendáře holkám na dětském oddělení nebo na pobočkách, tak už mají plno na celé pololetí.

Jak spolupráce vypadá?

Ačkoli to může být stejné téma, které děti probírají ve škole, tak tady je to pro ně nové prostředí. A pokud se podaří udělat beseda přímo s některým autorem, tak to zažijí opět úplně jinak, než když se jim ve škole řekne: Narodil se, zemřel a napsal.

A co druhá fáze?

Sedmadvacátého srpna tady byla hodnoticí komise, která se skládala z lidí z Národní knihovny a kolegyně ze vsetínské knihovny, která tuto cenu loni vyhrála. Těm šlo o to, zjistit, zda to všechno je skutečně tak, jak se napíše. Čísla jsou jedna věc a celkový dojem, jak knihovna působí, druhá.

Co na vás komise oceňovala?

Naši šíři komunitních programů. Hodnotí se nejenom to, kolik projektů a programů uděláme, ale hlavně, jestli je do toho zapojena komunita jako taková.

Co to znamená?

Když jsme na začátku dělávali celoživotní vzdělávání seniorů, tak lidé přišli, poslechli si a odešli. Dnes, po jedenácti letech projektu půlku z těch přednášek, které jsme sem dříve importovali, dělají sami místní senioři. Vzájemně se inspirují.

Ale nejde pouze o akce pro seniory.

Pak je to v provázanosti generací. Děláme akce pro celou rodinu i pro různé generace, kde se schází například senioři s mladou generací. Náš přínos je i v provázanosti jednotlivých komunit. Spoluprací se Zdravým městem, s domovy pro seniory, neziskovkami, které u nás dělají různé akce a obrací se na nás s tím, že tady chtějí udělat výstavu, protože nikde jinde nemají možnost. A i to, že si na to dokážeme sehnat peníze.

Důkazem toho je například současná výstava Úhel pohledu, kterou dělali místní mladí lidé.

Já jsem za to velmi ráda. Má to daleko větší smysl, než když sem dovezete něco, co je lidem tady cizí. Oni se sice podívají na obrázky, ale daleko jinak to vnímají, pokud je to věc, která se stane přímo tady v Třebíči.

Hodně akcí děláme s místními kapacitami i obyčejnými lidmi. I na návštěvnících je vidět, že to berou úplně jinak. Je to zkrátka náš soused. Něco umí, něco dokáže a my to tady vidíme a mohli bychom to taky zkusit. Je to taková sněhová koule. Někdo začne, další se poté nabalují a je to moc příjemné.

Knihovny dnes jsou již více než jen půjčovnami knížek.

Já to mohu posoudit díky tomu, že v knihovnictví dělám třiatřicet let. A vidím velký posun. Dříve to bylo předávání knih přes pult. Za každou knihu se zařadil lísteček, druhý den se vše spočítalo a akce se udělala jednou za čas. Když dnes vidíte, co všechno musí knihovnice stihnout a zvládnout, aby na povrchu vše vypadalo jednoduše, tak je to velký zápřah.

Jak by podle vás měla vypadat ideální knihovna?

Měla by mít krom lidí, kteří v ní pracují, ideální podmínky pro práci. Je to kombinace slušného zázemí (moderní knihovny s moderním vybavením) a lidí. Jedno bez druhého nejde. Je spousta krásných knihoven postavených i například z evropských fondů, ale nemusí to tam fungovat, protože kolektiv není úplně sehraný. Nebo je to příliš velká instituce na to, aby spolu lidi dokázali spolupracovat. Je to kombinace knihovny, která je dobře vybavená, ale má i zázemí v lidech, kteří jsou schopni v těch podmínkách udělat i nemožné.