Chvíli předtím se ale u útočné modré ukličkoval a soupeř se nadechl k poslednímu náporu. Od Vladimíra Růžičky dostal útočník na lavičce co proto…

Podali jste v pravou chvíli nejlepší výkon na turnaji?
Myslím, že ano. Podali jsme dobrý výkon v obraně a bránící hráči se dobře vraceli dozadu, pomáhali našim bekům, aby se rychle dostávaly puky ze třetiny. Chodili jsme pak dobře do protiútoků.

A k tomu se přidal famózní Jaromír Jágr…
Asi nejlepší hráč, jakého jsem kdy viděl. Je neuvěřitelný, co tady v jeho věku předvádí.

Jak oživil vaši první řadu Jakub Klepiš, který se vrátil po zranění?
Je to výborný hráč na puku, podrží ho, umí nahrát, navíc má dobrý pohyb, určitě nám hodně pomohl.

Vy jste se po českém gólu na 2:2 popral před vhazováním ve středovém kruhu. Co se tam stalo?
Ani nevím, šel jsem na buly a přiletěla mi rána pěstí, když jsem se zeptal, co se děje, byla tam druhá (usměje se) a najednou jsem byl venku. Po té druhé ráně jsem to nervově už moc nezvládl. Ale prát jsem se předtím vůbec nechtěl.

Fini byli hodně podráždění, když jim rozhodčí neuznal po faulu gól na 3:2. Cítil jste, že se najednou soustředí na rozhodčího, místo aby hráli hokej?
Byli trošku mimo, trenér je tam vybláznil. Neviděl jsem ten faul, ale štěstí pro nás, že ho rozhodčí pískli, takový je někdy hokej.

Na konci zápasu jste mohl už jednou střílet do prázdné brány, ale nakonec z toho byl finský závar ve vašem pásmu. Vyčítal jste si tuhle chvíli hodně?
Tam jsem to přehnal a Růža mi pak na střídačce trochu vynadal (směje se). Byla to ode mě blbost, nevím, co jsem tam vymýšlel, chtěl jsem se hlavně dostat do třetiny, ale zbytečně jsem puk ztratil, zezadu mi Fin nadzvedl hokejku a uháněli do útoku. Nedokážu si představit, že bychom z toho dostali gól.

Zato když jste přes tři čtvrtě hřiště pak prázdnou bránu trefil, dostavila se satisfakce?
To byla krása, i když jsem moc neslavil. Byl jsem v takové euforii, že jsem se nedovedl ani radovat.

Můžete s podobným výkonem porazit i v semifinále Kanadu?
Potřebujeme si pohlídat toho jejich třetího hráče nahoře a zkusit zastavit útoky už někde před naší modrou. Každý musí dělat, co má, co je jeho práce. Když tihle hráči dostanou šanci na střelu v dobré pozici, končí to gólem. My musíme hrát hlavně bez chyby. Pak můžeme myslet na úspěch.