Naprosto všichni aktivní účastníci duelu po jeho skončení v šatnách pronášeli jen samou chválu na skutečnost, že se mohli sejít, zavzpomínat si, znovu si spolu zahrát. Zároveň ocenili i výkon nadšených fanoušků v ochozech Horáckého zimního stadionu.

Vyprodané ochozy sice udělaly ze stařičkého stadionu víc prádelnu než ledové království, to však neubralo z nadšení všech přítomných. „Je vidět, že jihlavská aréna není na takové návaly zvyklá," smál se po utkání Jaromír Jágr. „Zpotil jsem se hodně, i když jsem moc nebruslil. Byl to takový zápas ve stoje," dodal legendární útočník, který ke konečné remíze 7:7 přispěl brankou a asistencí.

Populární „osmašedesátka" ale zároveň upozornila na to, že zážitky z utkání jsou pro něj výjimečné. „Bylo to po dlouhé době, kdy se tato generace sešla. Pro fanoušky to musel být velký zážitek, vidět nás opět na ledě. A já doufám, že to nebylo zároveň naposledy," věří Jágr.

Na Šéfa vzpomínali všichni

Utkání bylo nejen připomínkou největších úspěchů této hokejové generace, ale i vzpomínkou na jednoho ze strůjců těchto velkých vítězství. Před deseti lety tragicky zesnulého trenéra Ivana Hlinku, kterému hráči neřekli jinak než Šéf.

Na jeho počest dokonce po letech znovu oblékl svoji výstroj Dominik Hašek. „Atmosféra byla výborná, klukům, a vůbec všem tady na jihlavském stadionu, se to muselo líbit," byl přesvědčen Hašek. „Nabídli jsme především technickou hru, před brankou už se to samozřejmě tolik nemlelo jako tenkrát. Ale celé to setkání a utkání byly příjemnou akcí. Cítil jsem se tady ty dva dny výborně," vzkázal Dominátor.

Dojetí po utkání neskrýval kouč mistrovského výběru a jihlavský patriot Josef Augusta. „Všechno to bylo vynikající a já jsem si celé utkání moc užíval," přiznal trenér. „Fantastičtí byli i fanoušci, protože dole na ledě byli fantastičtí hráči."

Nejstarší hráč zůstal na lavičce

Na střídačce zlatých olympioniků zůstali s trenérem Slavomírem Lenerem i útočníci Jiří Dopita a Vladimír Růžička.

Prvně jmenovaný už rok laboruje se zraněným kolenem, současný reprezentační kouč už rovněž aktivně hokej nehraje. Přesto jej atmosféra v Jihlavě zcela pohltila. „Určitě mě trošku zamrzelo, že nehraji," připustil s úsměvem. „Ale je potřeba si uvědomit, že jsem tady z těch hráčů nejstarší. A navíc také už nejdelší dobu aktivně nehraju. Vždyť jsem končil v roce 2000," připomněl Růžička.

A vybral by si Růžička někoho z aktérů Zlatého utkání do výběru Česka na MS, které příští rok přivítá Praha a Ostrava? „V takovémto utkání je asi těžké někoho vybírat," odpověděl diplomaticky Růžička. „Utkání mělo jiný význam, který naprosto beze zbytku splnilo. Chtěli jsme potěšit fanoušky, což se podařilo, protože viděli opět v akci ty, kteří náš hokej v nedávné době hodně proslavili."

Růžička pochází stejně jako Hlinka z Litvínova. Byla podle něj akce důstojnou připomínkou Hlinkovy osobnosti? „Určitě! Jsme všichni rádi, že na něj vzpomíná celý národ, a toto bylo moc pěkné připomenutí jeho zásluh."

Kromě nejobletovanějších hvězd se fanouškům představili i další hráči, kteří byli nedílnou součástí vítězných týmů.

Svými neobvyklými kousky znovu diváky pobavil gólman Dušan Salfický: „Jsem šťastný, že jsem se mohl takovéto akce vůbec zúčastnit," uvedl za všechny aktéry. „Zápas jsem bral jako exhibici, výborně jsem si to užil, diváci nám připravili skvělou atmosféru, za to jim patří dík. Bylo to opravdu důstojné uctění památky velkého člověka Ivana Hlinky, který už tady bohužel s námi nebyl."