Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nejlépe dopadlo mužstvo Náměště-Vícenic, které obsadilo třetí příčku. „Chtěli jsme udržet druhé místo, což se nepovedlo, a proto nemůžeme být spokojení. Nezachytili jsme úvod, dvakrát jsme dostali pětku. A když se k tomu přidávala zranění, kterých bylo po šesti zápasech sedm, tak to nemohlo ani dopadnout jinak,“ litoval trenér Náměště-Vícenic Tomáš Franěk.

Nadmíru úspěšně si vedli i nováčci v soutěži Rapotice a Budišov-Nárameč. Prvně jmenovaný tým před zahájením sezony vyhlásil útok na postup, avšak tehdejší trenér Jan Dvořák byl jiného názoru. Přesto se Rapotice umístily na skvělém čtvrtém místě.

Toto mužstvo během jara prohrálo pouze dvakrát a stejně krát remizovalo „Ty porážky byly se špičkou, ale těch remíz byla škoda,“ posteskl si rapotický kouč Petr Soustružník a dodal: „My jsme hráli a oni dávali góly.“

Ztratili jen čtyřikrát

Nováčkovi jinak druhá část sezony vyšla na výbornou. „Na podzim jsme měli silnější kádr, ale v kabině byla špatná atmosféra, a to se odrazilo na výsledcích,“ prozrazuje šéf rapotické lavičky. „Na jaře jsme více stavěli na mladších hráčích, kteří mají zájem to odmakat, a výsledek se hned dostavil. S tím, co jsme měli k dispozici jsme uhráli maximum,“ má jasno rapotický kouč.

Druhý tým zažívající svůj premiérový ročník v konečném účtování obsadil sedmou příčku. „Pro nás to byla sezona vydařená. Vzhledem k tomu, že nás postihovala zranění, tak jsme odvedli pořádný kus práce,“ byl spokojen trenér Budišova Kamil Průša.

Téměř na svém zůstaly i po jarní části Přibyslavice, pohoršily si o jedno místo. Přesto se jim jaro nevydařilo podle představ. „S jarem nejsem vůbec spokojen. Nejde o umístění, ale o to, že jsme nehráli dobrý fotbal a doma vůbec nevyhráli a také jsme divákům nenabízeli góly,“ má jasno přibyslavický kouč Milan Kolman.

„Chyběl nám středový záložník tipu Milana Musila, kterého jsme nenahradili. Podle toho také vypadala naše hra, když scházela finální přihrávka,“ dodal.
Na poslední chvíli zachraňující se Šebkovice splnily svůj cíl, ale o spokojenosti nemůže být řeč. „S výkonem hráčů spokojen nejsem, ale máme to těžké. Hrajeme jen se svými odchovanci. Polovina jich studuje a někteří pracují v Praze, takže trénujeme jednou týdně, což je málo,“ nastiňuje šebkovický kouč Jiří Stoklas. „Na druhou stranu nás těší fakt, že jsme se zachránili,“ dodal.

Spokojeni jen napůl

Spokojeny nejsou ani Kouty, i když si již dvě kola před koncem zajistily zachování átřídní příslušnosti. „Spokojeni být nemůžeme, protože si myslím, že toto mužstvo má na víc,“ nepochybuje koutecký lodivod Richard Chylík. „Nedařilo se nám na podzim aspadli jsme do nižších pater, ale vyšel nám až závěr, kdy jsme se psychicky zvedli.

I díky tomu jsme se dokázali odpoutat od sestupové skupiny Spokojení jsme na padesát procent,“ uzavírá hodnocení trenér Koutů Richard Chylík.

Nejhůře dopadly beznadějně Čáslavice, který již po podzimu na nesestupové pásmo ztrácely čtyři body. „Utekl nám začátek jara, kdy jsme prohráli s Herálcem. Pak už se to těžko dohánělo. Pár výsledkově povedených zápasů jsme měli, kdy jsme naplno bodovali, ale to bylo málo. Nedařilo se nám, hráli jsme moc složitě. Málo jsme zakončovali a kupili chyby v obraně a z toho pramenily laciné góly,“ posteskl si manažer Čáslavic Robert Janda.

sdfds