Osobnost Deníku
Přečíst článek >

1. ČÁSLAVICE-SÁDEK (56 bodů, skóre 69:37)

Nováček soutěže v polovině sezony vedl o šest bodů, na své výkony ze začátku jara navázal a skupinu B vyhrál s desetibodovým náskokem. To zaručilo historický postup do krajského přeboru. „Úspěch to je, ale konec sezony byl špatný. Když se vědělo, že postupujeme, tak odpovědnost šla i s výkonem dolů,“ mírní optimismus čáslavický kouč Ladislav Hrbáček.

Ten si s trenérským kolegou Jiřím Bělohlávkem vytrpěl poslední zápas v Bedřichově, kde lídr v okleštěné sestavě inkasoval potupných šest branek. „Konec nebyl slavný, ale my se teď musíme připravit na novou sezonu. V kraji to bude o něčem jiném. Nakonec chci poděkovat celému vedení klubu za to, jak se tady o fotbal starají,“ dodal závěrem Hrbáček.

2. HARTVÍKOVICE (46 bodů, skóre 57:43)

Hartvíkovice po loňském pádu z krajského přeboru na návrat mezi elitu nedosáhly. Svěřenci Marka Moczára však i přes rozpačité výkony a podzimním čtvrtém místě nakonec skončili na příčce druhé. „Postup naším prvořadým cílem nebyl, ale ta šance tam byla, protože Čáslavice na jaře v oslnivé formě nebyly,“ má jasno hartvíkovický kouč Marek Moczár, který litoval nepovedených zápasů.

„Byly to zbytečné ztráty. Začalo to plichtou doma s Velmezem a pak následovala porážka v Křoví. Kdybychom tyto zápasy vyhráli, tak by do posledních kol bylo o co hrát,“ ohlédl se za sezonou hartvíkovický trenér.

3. KOUTY (44 bodů, skóre 63:41)

Nejlepšího umístění ve své historii dosáhly Kouty. Těm po ale podzimu patřilo druhé místo, na kterém strávily i většinu odvetné části. Ba co víc, byli to právě svěřenci Richarda Chylíka, kdo vedoucí Čáslavice jako jediný čtyři kola před koncem sezony v boji o postup ohrožoval. „Je to pro nás úspěch. My jsme se snažili probojovat do špičky, což se nám podařilo a skončili jsme na pomyslné bedně,“ pochvaluje si koutecký trenér.

Jeho tým však v posledních čtyřech zápasech získal pouhé čtyři body. „Měli jsme problémy s poskládáním týmu, zranění a tak dále, ale k fotbalu patří. Na druhou stranu jsme cíl splnili, takže u nás panuje velká spokojenost,“ hodnotí sezonu trenér Koutů.

7. NÁMĚŠŤ N. OSL.-VÍCENICE (37 bodů, skóre 49:48)

Po předchozí sezoně, kdy Náměšti postup do krajského přeboru proklouzl mezi prsty, začala tým omlazovat. Pozitivem pro Náměšťské bylo, že mladíci se prezentovali slušnými výkony a sedmým místem dokazovali, že na I. A třídu výkonnostně mají.

V zimní pauze došlo ke změně na trenérském postu, kde Tomáše Fraňka nahradil Josef Záboj, který ovšem s konečným umístěním spokojen nebyl. „Můj osobní cíl byl skončit na pátém místě, ale to se nepodařilo, takže nemohu být spokojen,“ má jasno náměšťský lodivod.

„Bylo to zapříčiněno tím, že jsme díky zraněním nebo pracovním důvodům hráčů hráli téměř pokaždé v jiné sestavě,“ doplňuje Záboj, pro kterého byla druhá část sezony v Náměšti víceméně seznamovací.

„Od zimní pauzy jsem poznával kluky a během jara zjistil, kdo na co má a nyní mám představu, s kým na podzim můžu počítat,“ prozradil náměšťský kouč.

12. BUDIŠOV-NÁRAMEČ (27 bodů, skóre 56:76)

Po podzimu byli fotbalisté Budišova-Náramče zralí na padáka, když z pouhými devíti body se krčili na předposledním místě tabulky. Ovšem na v odvetné části sezony přišlo výrazné zlepšení a 18 jarních bodů znamenalo zachování átřídní příslušnosti. „Hlavním cílem byla záchrana, což se nám povedlo, tak můžeme být spokojení, oddychl si budišovský kouč Radek Nejedlý.

Jeho týmu vyšel vstup do jara a po úvodních třech zápasech získali devět bodů. „Začátek byl dobrý a to už jsem věřil, že bychom to mohli zachránit. Pak se nám sice nedařilo, ale i tak jsme závěr sezony měli klidnější,“ vysvětluje budišovský lodivod, který v zimní přestávce na trenérské lavičce nahradil Josefa Cabejška. „Přišel jsem na jaře pomoci Kamilu Průšovi, který hrál. Já jsem tu byl jen na půl roku, soutěž se zachránila a já končím. Bylo mi nabídnuto pokračovat, ale já si chci od fotbalu odpočinout,“ prozradil Nejedlý.

13. RAPOTICE (26 bodů, skóre 63:77)

Rapotice měly po podzimní části na kontě 14 bodů, které znamenaly 10. místo. Ovšem dvanáct jarních bodů stačilo pro celek z východního okraje třebíčského okresu jen na konečné předposlední místo. „Základní cíl – záchranu jsme splnili, ale s konečným umístěním být spokojeni nemůžeme. Teprve tři kola před koncem jsme si to zajistili,“ hodnotí rapotický kouč Jiří Prokeš starší, který litoval neproměňování šancí. „Bohužel jsme řadu zápasů prohrávali o gól, nebo jsme přehrávali soupeře a pak nás srazila laciná branka,“ posteskl si rapotický kormidelník, který výhry v Přibyslavicích a následně doma s Bohdalovem označil za zlomové momenty.

„V Přibyslavicích nás mnohem víc těšil výsledek, než předvedená hra, ale hlavně, že jsme se odrazili k záchraně. To vítězství jsme pak potvrdili doma s Bohdalovem, a to bylo rozhodující,“ ví Prokeš.

Ten po svém příchodu na lavičku začal praktikovat kombinační a ofenzivní fotbal. „Když jsme byli kompletní, tak jsme byli schopni hrát fotbal, na který se dalo dívat a hráli vyrovnané partie se špičkou tabulky. Bohužel to všechno nám narušila zranění i tresty a kádr máme úzký,“ říká rapotický lodivod.

14. PŘIBYSLAVICE (17 bodů, skóre 36:68)

Totální kolaps prožily Přibyslavice. Ty po vydařeném podzimu, kdy po úvodních pěti kolech tabulku dokonce vedly, ale na jaře získaly pouhý bod a sestupují.

„Za tím stálo mnoho faktorů jako zranění klíčových hráčů, kteří nemohli odehrát důležité zápasy, neproměňování vyložených šancí a také nedisciplinovanost,“ řekl předseda přibyslavického klubu Dušan Franclík, který během jara převzal tým po rezignujícím Milanu Kolmanovi. „Trenér byl pracovně vytížený, a tak odešel. My jsme také chtěli dát týmu nový impuls, ale nepomohlo to,“ dodal Franclík.

Ten považuje za zlomový moment utkání s Kouty. „Takových zápasů bylo víc, ale za zlom by se dalo považovat právě toto utkání, kdy jsme měli po poločase vést o několik branek, ale nakonec jsme jen remizovali,“ říká přibyslavický boss.