Mladý kouč dokázal v Třebíči sestavit kompaktní tým, který předváděl dobré výkony, a teď jej čeká nová výzva.
Ivane, už v průběhu podzimu, kdy se vám ze začátku nedařilo výsledkově, jste říkal, že neskončit poslední ve vašich silách je, a to se vám také podařilo. Takže spokojenost se soutěžním ročníkem?
Chtěli jsme se posunout o dvě místečka výš, což se nám nakonec nepodařilo, ale naše výkony, kromě prvního zápasu s Hlučínem (0:2), byly dobré. Další zápasy jsme vyhráli a to nás nakoplo. Celé jaro jsme zvládli v naprosté pohodě. Poslednímu místu jsme se vyhnuli už v předposledním kole. I když si myslím, že měl tým i na víc.
Nebylo to způsobené úzkým kádrem?
Byla tady celkem tři dorostenecká mužstva, z toho dvě v divizi (starší a mladší), a tak jsme museli týmy sladit, aby své zápasy odehrály a zanechaly dobrý dojem. Kluci měli nějakou herní vytíženost a navíc nás trápila zranění i nemoci, ale přesto i ty divizní mančafty fungovaly, tak jak měly.
Během zimy došlo ke změně v realizačních týmů a dostavily se také výsledky…
Pomohl nám trenér Radek Nejedlý (st. dorost pozn. aut.), který tomu dal řád a mělo to hlavu i patu. I přesto, že skončili (st. dorostenci) poslední, ale na jaře udělali patnáct bodů. Bylo to způsobené i tím, že bodovala také mužstva před nimi, což se dalo čekat. Nejdůležitější nejsou výsledky a rvát se o ně za každou cenu, ale utvořit partu. Důležité je, aby se kluci někam posunuli a byli připravení do mužské kategorie. Takže spokojenost s herní částí určitě je.
Pochvaloval jste si dobrou partii. Bylo to základem úspěchu?
Ano, z osmdesáti procent! Někteří kluci se znali z předpředešlého ročníku. Měli jsme tu osm hráčů dorazového ročníku (1994), na které se nabalili ti o rok mladší a kvalitou nezaostávali. Starší kluci si soutěž (SCM) U19 zahráli už předchozí rok a mladší hráči (ročník 1995) hráli soutěž U17, což jim také výrazně usnadnilo ten přechod. Samozřejmě byla tam místečka, kdy to nebylo ideální, ale to je snad v každém mužstvu. Pomohlo nám loni v létě soustředění, kdy se ti ještě lépe poznali. Nám se tady pak utvořila dobrá partie, která na sobě chtěla pracovat.
Pojďme k vaší osobě. Jaké budou další fotbalové kroky i trenérské kroky?
V klubu HFK Třebíč, který mi přirostl k srdci, jsem působil jako zaměstnanec, hráč i trenér, pokračovat nebudu. Co se týče trénování, tak moje cesta vede do Jihlavy. Dostal jsem nabídku působit u starších žáků a přijal jí. Vyzkoušet si práci v ligovém klubu je pro mě velkou výzvou. Smlouvu tam mám na rok a pak se uvidí, nebránil bych se i návratu. Jako hráč budu dál pokračovat v Rakousku.
Nemrzí vás, že jste v zimě odešel a neoslavil v Třebíči postup do MSFL?
Parta, která je v Třebíči, mi chybí a koho by nelákalo si zahrát třetí ligu? Pořád jsem kmenovým hráčem HFK a můj návrat se v budoucnu vyloučit nedá. Bude jen záležet, zda tady bude o mě zájem. Chtěl bych klubu HFK Třebíč pogratulovat k postupu a popřát, aby se mu dařilo. Klukům, které jsem tady trénoval, přeji hodně zdraví a lidem, co mi tady pomáhali, patří velké dík.