Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Relativně vyvážené statistiky, a hlavně sedmibodový náskok na jistou záchranu, v ideálním případě dokonce desetibodový, dává slušné vyhlídky do jarních odvet ke splnění cíle. Tím je záchrana.


„Poprvé za čtyři roky, co jsem v Budějovicích, se vyloženě nepodařila letní příprava. Zasáhly zranění a malá tréninková účast. Podobně jako Velká Bíteš jsme měli vždycky slabší podzim, v tolik bodů jsem před startem soutěže nevěřil,“ říká trenér Pavel Vranka, který však na lavičce končí, a tým do jarních odvet už nepovede.


Říkáte, že to byl vydařený podzim. Čím si to vysvětlujete, když se příprava nepovedla?


Za vydařený ho považuji na základě toho, v jak okleštěné sestavě jsme museli odehrát hlavně první polovinu podzimu. My hráli zápasy s dvanácti či třinácti hráči, naše rezerva měla k dispozici běžně patnáct hráčů… trochu paradox ne!?


A ty důvody?


Zlepšila se hra v defenzivě, hlavně po návratu Lukáše Šplíchala, který vyztužil obranu. Navíc pro mladíky, se kterými přebor hrajeme, to nebyla první sezona. Už se trochu otrkali. Třeba sedmnáctiletý Ondřej Busta byl vzadu hodně vidět. I mladá záloha, která sice netvořila vždy hru, tak dokázala ubránit lepší hráče. Viz třeba Tomáše Krejču z Jemnicka. Všechno bylo potom podpořené skvělými výkony gólmana Kloudy, který nás hodně držel.


Dokázali jste držet krok hlavně s týmy ze špičky. Porazili jste Havlíčkův Brod, remizovali s Humpolcem, Pelhřimovem i Bystřicí. Je to pro vás překvapení?


Na takové zápasy nemusíme hráče motivovat, pochopí a soupeř jim to hodně rychle připomene, že musí jezdit naplno od první minuty. Navíc to byly zápasy na dobré krajské úrovni, přehrál nás jen Humpolec. I v Hartvíkovicích jsme prohráli smolně. Musím ale připomenout i jeden výbuch, doma 0:3 s Jaroměřicemi. Jinak jsme s nikým totálně nepropadli.


Znamená to tedy, že právě tohle derby byl váš nejhorší zápas?


V něm nás soupeř přehrál ve všem, ale přiznám, našel se ještě horší…


Zřejmě v Herálci…


Ano, ale to bylo o něčem jiném. Hráči mě zklamali přístupem, vůbec jsem to nechápal. Když jsem viděl, jak bojuje a skluzuje osmatřicetiletý Petr Kuchta, a jak bojujeme my. Vůbec jsem to nechápal, dlouho jsem to nemohl překousnout, na rozdíl od některých našich hráčů, kteří byli vysmáti hned po zápase.


Když jsme už byli u nejhorších výkonů, tak jmenujte také ty nejlepší.


Na prvním místě uvedu výhru 2:0 s Jemnickem. S favoritem jsme dokázali hrát vyrovnanou partii, i když jsme moc šancí neměli. Bylo to však derby se vším všudy. Potom ještě musím zmínit zápasy s Pelhřimovem a Bystřicí, i když to byly „jen“ remízy. Ocenit musím i výkon v Hartvíkovicích, kde jsme i s úzkým kádrem a třemi beky po zranění vedli. A kdyby nebylo chyby rozhodčího, odvezli bychom si bod.


Na podzim jste uhráli šest remíz. Ty v tříbodovém systému nejsou moc výhodné. Neberete některé z nich jako ztrátu?


Ani ne, snad jen zápas s Bíteší jsme měli vyhrát. Ty zbylé ztrátou nebyly. Uvědomte si, že remíza je neprohra.


V Budějovicích končíte. Myslíte si ale, že je reálné, aby tento tým udržel podzimní jedenáctou pozici?


Moc bych si to přál. Jen se ale bojím a důrazně varuji, aby nepřišlo u hráčů a taky u výboru před jarem uspokojení, že záchrana už je hotová. V silách tohoto týmu ale rozhodně je, aby se pohyboval v klidných vodách tabulky. Přebor je soutěž, která Moravským Budějovicím sluší, a měly by ho hrát. Věřím, že jak hráči tak hlavně výbor nesmaže naši práci během pár týdnů a přebor udrží i do dalších let. Hrozně by to bolelo, kdyby se ty čtyři roky hodily do koše, jako kus zmačkaného papíru.


Bude kádr ve stejném složení?


To určitě ne. Ondra Busta odchází do Jihlavy do dorostu, otazník je nad Pepou Šplíchalem, problémy s kolenem má Pavel Vranka. Těch otazníků je víc.


Zcela hypoteticky, kdyby váš nástupce za vámi přišel se žádostí o radu. Vyhověl byste?


Bydlím v Želetavě, ale v Budějovicích jsem kopal patnáct a trénoval osm let. Budějovice byly a zůstávají mojí srdeční záležitostí i přes to, že zde mám víc nepřátel, jak opravdových přátel. Když bude zájem, jsem kdykoli a komukoli k dispozici, ale jenom na radu. Slovo fotbal a trénování nechci alespoň půl roku slyšet.