Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Z divize podle mě někdo z Vysočiny spadne, sestupovat z kraje tak bude možná i pět mančaftů. Do ničeho se po šestině soutěže neženeme, záchranářské cíle proto neměníme," má jasno trenér Jiří Skála.

Jeho družina má za sebou mimořádně vydařený anglický týden, v němž neinkasovala. Ve středu a v neděli na svém hřišti navíc nebojovala pouze se soupeřem, ale i s podmáčeným terénem, který kombinačně založenému týmu příliš radosti nepřinesl.
„O fotbale to moc nebylo, šlo hlavně o bojovnost a nakopávání míčů, což nám nevyhovovalo. Moravské Budějovice si v neděli vytvořily pouze jednu šanci, my dali dva góly, opět jsme neinkasovali, a proto bereme další tři body," těší Skálu.

Nabízí se otázka, kdo Herálec zastaví. Když je hezky, vyhrává kombinací, když se spustí liják a protivník zaleze, urve zápas silou. „Budějovice chtěly hrát, terén spíše nevyhovoval nám než jim. Chceme hrát fotbal, těžké terény nejsou pro nás slušně řečeno vůbec zajímavé. Když se rozhodovalo, zda do soutěže za svazem stanovených finančních podmínek půjdeme, tak se nám s kolegou Burešem zdálo, že mančaft by na přebor mohl mít. Věřili jsme si. Výsledky přesto nechci přeceňovat, je za námi teprve jedna šestina soutěže, nic není rozhodnuté, jde pouze o důležitý povedený start," vypráví Skála a jedním dechem dodává: „Nikdo tady nelétá ve vzduchu, na trénincích je vidět, že kluci na sobě chtějí pracovat. Kádr jsme navíc typologicky vhodně doplnili, kluci vědí, co mají hrát. V zápase to je pak vidět, a když se nedaří, mají v sobě i bojovnost. Z naší trenérské strany tedy panuje spokojenost. Chybám se pochopitelně nevyhneme, zatím jich však děláme méně než soupeři a proto vyhráváme."

To Budějovicím se po výsledkově vydařeném úvodu sezony dařit přestalo. Ještě před porážkou v Herálci vyšly nejen bodově, ale i střelecky naprázdno s dosud tápajícími Okříškami.

„Tak my už jsme před tím těsně porazili Chotěboř, když jsme pouze dvakrát vystřelili na branku. Mizerný výkon jsme předvedli také v Čáslavicích a Žirovnice se u nás porazila sama. Kromě Okříšek, kdy jsme do nich bušili a vytvořili si asi osm šancí, hrajeme tak nějak pořád stejně," vysvětluje budějovický kouč Petr Kylíšek a pokračuje.

„Předvádíme pořád stejný fotbal a jdeme zápas od zápasu. Někdy nám to sedne a dáme rychlé góly nebo má soupeř vyloučeného hráče a fotbal také bývá v neposlední řadě o štěstí," má jasno trenér Moravských Budějovic.

Týmu patrně vyprchal elán a přinejmenším zvlhnul střelecký prach. „Teď v posledních dvou zápasech se k nám štěstíčko otočilo zády. V Herálci to bylo na hranici regulérnosti a zápas tak byl spíš o bojovnosti než o fotbale. Domácí byli bojovnější a tím pádem i o ty dva góly lepší," pravil Kylíšek.

Jeho synovcovi, který vede Čáslavice, se také nevedlo. Mužstvo zpod sádeckých vinic nestačilo na bývalé svěřence budějovického kormidelníka, Jaroměřice. Zajímavostí je, že tentokráte měli Čáslavičtí více ze hry, zatímco v předchozích úspěšných zápasech bývali herně horším týmem.
„Vyplynulo to ze situace. Jaroměřice byly zatažené taky a jen nakopávaly balony. My jsme je sbírali a chodili do brejků. Hosté nám ale dali z první střely branku. Po naši chybné rozehrávce. Namazali jsme jim na gól. Bylo to zbytečné," kouč Čáslavic-Sádku Petr Kylíšek.
Jeho protějšek si pochvaloval, že Jaroměřice napravily domácí zaváhání s celkem Sapeli Polná.

„Body co jsme ve středu doma ztratili, jsme venku získali. Celkových devět bodů z pěti zápasů není špatný začátek do sezony, ale pořád potřebujeme bodovat. Musíme dál pracovat, získávat body, protože se to může otočit a přijít několik porážek za sebou. A pak bude všechno jinak. Ta výhra v Čáslavicích nám ale pomohla a měla by být dobrým počinem do dalších zápasů," těší jaroměřického lodivoda Petra Macháčka.